Dnešní doba žije digitalizací, aplikacemi, využíváním technologií. Na straně jedné není pro nás ani naše děti problém cokoli zjistit a zařídit do pár vteřin, na straně druhé jsou ovšem v našich schopnostech pořád ještě „bílá místa“. Jednou z takových oblastí jsou například finance.
Peníze používáme denně, není to přece žádná věda
Je pravda, že bez peněz se skutečně neobejdeme. Platíme denně – online, hotově, kartou, mobilem, chytrými hodinkami a dokonce i chytrými prsteny či náramky. To, že něco používáme, ovšem nemusí znamenat, že tomu rozumíme a že to používáme nejlépe, jak to jde.
Peníze totiž bohužel nepřibývají na našich bankovních účtech jen tak zničehonic. Většině z nás jednou měsíčně přijde pravidelná výplata a potom už jenom musíme uhradit tohle a tamto. A mnohdy se divíme, kam se všechny ty peníze poděly.
Aby se to nedělo, je dobré mít o svých penězích přehled. Ten však, překvapivě, velká řada lidí v České republice vlastně moc nemá. Chápeme samozřejmě, že bychom neměli utratit víc, než kolik tvoří naše příjmy, zároveň ale víme, že není problém vzít si půjčku – ať už je to hypotéka, bankovní půjčka nebo půjčka online. Schopnost mít své finance pod skutečnou kontrolou ovšem obnáší mnohem víc.
Finanční gramotnost by měla být povinnou součástí školního vzdělávání už na všech základních školách (už od roku 2013) a na všech středních školách bez ohledu na jejich zaměření dokonce už od roku 2007, ale stále nepřináší kýžené výsledky. Řada dětí a posléze i dospělých nemá nejmenší ponětí, jak s penězi hospodařit.
Různé menší nevědomosti mohou vyústit v pořádně velké problémy – někdy stačí jedna nevinně vyhlížející půjčka, která ale roztočí kolotoč větších a větších dluhů, až nakonec člověk jen bezmocně přihlíží, jak se řítí do dluhové pasti, z níž nebývá úniku.
Odborníci se shodují, že hlavním problémem výuky finanční gramotnosti na školách je pravděpodobně nedostatečná motivace – a to nejen ze strany žáků, ale také samotných učitelů. Nebylo by dobré komukoli cokoli vyčítat, protože učitelé mívají už tak práce nad hlavu. Navíc jim častokrát chybí metodický materiál a pomůcky, protože neexistuje žádný sjednocený rámcový program, a v neposlední řadě se s finanční gramotností perou i někteří z učitelů. Nesmíme zapomenout ani na nedostatečnou spolupráci mezi školami a státem.
Všichni víme, že nejlépe se učíme praxí. Když si můžeme nabyté vědomosti vyzkoušet a „osahat“. To bohužel v rámci výuky finanční gramotnosti většinou chybí. Žáci nemají chuť učit se prázdné formulky, za kterými nestojí možnost všechno si vyzkoušet a zjistit, že to skutečně funguje a využijí to i v reálném „dospěláckém“ životě.
Co ale s tím? Jak situaci zlepšit?
Ministerstvo financí o tomhle palčivém problému ví a vymýšlí způsoby, jak celkově finanční gramotnost v České republice zlepšit. Necílí jenom na školy – problém se správou financí mají všechny věkové kategorie, dětmi počínaje a seniory konče. Pokulhává také mezi nezaměstnanými a mezi lidmi žijícími v nepříliš populárních lokalitách, kteří jsou částečně ze společnosti vyloučeni.
Proto Ministerstvo financí testuje, jak lidé financím a pojmům s nimi spojenými rozumí. Přibývá také organizací, které připravují programy rozvíjející finanční gramotnost přímo šité na míru školám – program zahrnuje přípravu výukových materiálů a pomůcek a počítá s nejrůznějšími semináři pro menší i větší děti a také pro samotné pedagogy.
Výukové programy zahrnují následující témata:
- Pro první stupeň základní školy spadají do portfolia témata jako hospodaření rodiny, poznávání bankovek, schopnost vyčíst informace z účtenky, jak pracovat s rodinnými výdaji, jak nakládat s výpisem z účtu.
- Pro druhý stupeň základních škol je program rozšířený o různé finanční pojmy, přehled spořicích a investičních produktů (sem spadají také finanční nástroje budoucnosti), finanční plánování a druhy úvěrů.
Kdo si nic nezkusí, nic se nenaučí
Dokud se budou děti ve školách učit pouze prázdná data, nic si z nich nezapamatují. Prázdné pojmy jim nikdy nedají tolik jako možnost všechno si vyzkoušet v opravdovém životě. Pokud máte tu možnost, nebojte se se svými dětmi o penězích mluvit.
Vysvětlujte jim, co všechno musíte platit, kolik stojí tohle a tamto, proč kupujete věci ve slevách, kdy je výhodnější nakoupit na internetu a kdy je potřeba zajít do obchodu, jak fungují půjčky a jak se jim vyhnout. Průběžně je učte, že je dobré plánovat si své finanční kroky předem, počítat s dostatečnou finanční rezervou a vést si přehled, kdy a kolik a za co vlastně peníze utrácíme.
Od věci není založit dětem vlastní bankovní účet, ke kterému budete mít samozřejmě coby rodiče přístup a díky kterému jim vysvětlíte základní operace s účtem. Navíc uvidíte také jejich útraty. I o nich si pak můžete popovídat, ideálně bez výčitek.
Není nic lepšího než jít sami příkladem. Těžko po dětech chtít, aby nechtěly kupovat zbytečnosti, když doma peníze neřešíme a bez rozmyslu pořizujeme, co nás napadne. Jakmile je ale ke správnému a zdravému přístupu k financím povedeme odmala, dáváme jim do života velký dar.
Ten navíc snad už brzy podpoří všechny školy systematičtější a záživnější výukou o finanční gramotnosti. Peníze jsou totiž koneckonců velmi dobrý sluha, ale špatný pán, a pokud jim nerozumíme, stáváme se mnohdy proti své vůli jejich otroky.