Kamarád nebo dokonce někdo z rodiny vás poprosil o „takovou maličkost“ – prý jestli byste mohli ručit za jeho půjčku. Je jasné, že rádi pomůžete; zvažte ovšem všechna pro a proti. A která že to jsou? Pojďme se na to společně podívat v dnešním článku.
Co to je ručení a k čemu slouží?
Ručení, libozvučným starším českým slovem také jako rukojemství, je jedním ze způsobů, jak snížit riziko, které pro věřitele plyne z faktu, že dlužníkovi poskytl půjčku. Spočívá v tom, že na sebe ručitel, tedy ten, kdo za dlužníka ručí (a tudíž vždy jiná osoba než dlužník), přislíbí, že dluh uhradí, jestliže jej dlužník nebude řádně splácet. Ano, je to tak – jakmile se za někoho zaručíte, slibujete, že jeho závazky se stávají vaším problémem, pokud se o ně přestane starat.
Ručení není žádná novodobá vymoženost, znali a využívali ho už ve starém Římě. My se ovšem vrátíme do současnosti. Řada lidí tuší, co všechno ohlídat, než si vezmete půjčku. Víte ale, co ohlídat, když přijde řeč na ručení?
Kdo může hrát roli ručitele?
Už z logiky věci nemůže být ručitelem jen tak kdokoliv. Věřitel si může vybírat, koho do této role přijme. Je-li například věřitelem banka, prověří si ručitele navlas stejně, jako už prověřila dlužníka.
Ručitel na to nemusí být sám – dlužník může požádat o záruku hned několik ručitelů, kteří se domluví, jestli budou ručit společně za celý dluh, nebo zda si každý vezme na svou zodpovědnost tu či onu část. V tom případě je ale potřeba tyto části přesně a písemně vymezit.
Pokud je více spoluručitelů, může se věřitel rozhodnout, na kterém z nich bude dluh vymáhat. Může také oslovit všechny současně – toto rozhodnutí je jen na něm.
Ručitel musí být plnoletý a mít trvalou adresu na území České republiky. Věřitel si hlídá, aby splňoval stejná kritéria jako sám dlužník – často tedy musí doložit své příjmy a věřitel si ho prověří i v registru dlužníků.
Pokud splňuje ručitel veškeré podmínky, podepíše takzvané ručitelské prohlášení.
Kdy musí ručitel splatit dluh?
Jestliže půjde všechno hladce, nebude ručitel muset žádný dluh splácet. Stát se ovšem může cokoli. Ať už dojde na to, že dlužník splácet nemůže, nebo se třeba jen rozhodne, že se mu splácet nechce, na řadu přichází ručitel. Je proto dobré znát podmínky, za jakých se věřitel bude u ručitele domáhat splnění dluhu. Mezi ně patří tyto:
- Věřitel dlužníka písemně vyzval, aby dluh plnil, poskytl mu přiměřenou lhůtu, ale dlužník daný dluh přesto nesplnil. Je dobré zmínit, že „přiměřená“ lhůta není v občanském zákoníku nijak přesně definovaná, proto je lepší stanovit si délku této lhůty přímo v závazku, který coby ručitel podepíšete.
- Věřitel dlužníka nemohl vyzvat. Pod touto formulkou se skrývá jednoduchý fakt, a totiž ten, že věřitel nezná dlužníkovu adresu. V takovém případě je pro něj jednodušší obrátit se na ručitele.
- Věřitel dlužníka vyzval k plnění, ale výzva nemá mít žádný účinek. K tomu dochází například kvůli dlužníkově insolventnosti. K tomu je ovšem nutné doložit objektivní důvody.
Má ručitel šanci se bránit?
Jistě sami tušíte, že fungovat v pozici ručitele není nic záviděníhodného. Když se dlužník, za nějž ručíte, rozhodne z jakéhokoli důvodu neplatit, padá všechno na vaši hlavu. Nebo tedy přinejmenším téměř všechno. Existují výjimky, kdy můžete vymáhání dluhu odmítnout.
Smíte odepřít plnění ve chvíli, kdy dlužník není schopný dluh plnit kvůli překážkám, které způsobil sám věřitel.
Tou druhou situací je uplatnění námitek. Ty může uplatnit vůči věřiteli také dlužník, například uplatnění neplatnosti nebo promlčení dluhu.
Další možností je vyvázání se z dluhu. Může se stát, že si všechno časem rozmyslíte a rozhodnete se, že s daným dlužníkem nechcete mít, přinejmenším papírově, nic společného. Rozhodně to ale není nic snadného.
Ze všeho nejdříve budete potřebovat souhlas dlužníka. Dlužník potom s věřitelem domluví změnu ve smlouvě. Ani to ale nebývá úplně jednoduché, protože věřitel obyčejně po dlužníkovi požaduje jinou záruku – ať už je to jiný ručitel, nebo zástavní právo k nějaké nemovitosti (pokud dlužník nějakou vlastní).
Dlužník mnohdy takovou strastiplnou proceduru podstupovat nechce, ba co víc, často ani nemůže, protože jednoduše nemá dalšího ručitele v rukávu, o zastavitelných nemovitostech nemluvě. A pokud už souhlasí dlužník, nemusí souhlasit věřitel – měnit v tomto případě smlouvu nepatří mezi jeho povinnosti.
Jako ručitel máte samozřejmě nárok chtít po dlužníkovi, aby vám zpětně splatil, co jste za něj uhradili. Stejně tak máte nárok na možnost kontaktu s věřitelem a ověřovat si u něj, jestli dlužník svůj dluh splácí, jak stanovuje smlouva.
Ručit, či neručit? Toť otázka
Ano, toť otázka, na kterou se ve skutečnosti velmi těžko hledá odpověď. Prvotní reakce samozřejmě většinou zní: „V žádném případě, cizí dluhy na moji hlavu, to tak!“. Jenomže když za vámi potom přijde dobrý přítel nebo někdo z příbuzných, jen těžko se hledá způsob, jak je odmítnout – vždyť „je to jen maličká nebankovní půjčka…“
Drsnou pravdou zůstává, že konečné rozhodnutí je jen a jen vaše a nikdo nemá právo vám jej vyčítat. Můžete podniknout pár preventivních opatření, mezi která patří například proklepnutí kamaráda nebo příbuzného v registru dlužníků – zjistíte tak, jestli třeba nevězí v dluzích až po krk.
V takovém případě bude i přes všechnu dobrou vůli mnohem lepší dát od jeho dalších případných dluhů ruce pryč. Pamatujte totiž, že za splnění dluhu ručíte celým svým majetkem.